Jsme dvě… Dvě na všechno, na všechny trable i neshody. Na chvíle štěstí a smíchu. Na celej život.
EmiLy:
"Seděla jsem na výtvarce a malovala nějaký obrázek už si nemapatuji co to bylo,ale vím že venku sněželo. Byl konec října a já tam seděla sama. Holky si povídaly, ale já, když maluji, tak se ničemu jinému nevěnuji.. Kontrolovala jsem si mobil jestli mi nepřišla zpráva od miláčka a když tam nic nebylo tak jsem se znovu ponořila do malování.. Míša říkala něco o její kamarádce,která má dnes přijít, když ta holka přišla zvedla jsem oči a povytáhla obočí. Ta holka si asi myslí hodně o sobě a bylo to vidět, sedla si k holkám a mě moc pozornosti nevěnovala, ale pak si ke mně přisedla a povídala si s Míšou a tak sem se sní seznámila, nebyla tak špatná jak jsem si myslela.Prostě předsudky, ale to je lidský. Vyklubala se z ní prima holka… a to jsem ještě nevěděla, co bude potom…"
Daisy:
"Bylo chladné říjnové odpoledne, zrovna jsem přijela ze školy. Vzpoměla jsem si na své kamarádky z bývalý třídy a zavolala jedný z nich, Míša se jmenovala. Domluvily jsme se a já tam za deset minut přišla. Všechny jsem s úsměvem pozdravila, teda skoro všechny. Koutkem oka jsem si všimla jedné blondýnky. Podívala jsem se na ní a řekla si, že je hezká, ale nejspíš to bude jedna z těch nafyntěných barbínek. Podívala se na mě a pozvedla obočí, tu holku jsem neznala a proto mě nezajímalo co si o mě myslí. Ostatně, plno lidí si toho o mě myslí a svět se stejnak točí dál. Otočila jsem se zpátky k Míše a holkám z bývalé třídy a zase se s nima skvěle bavila. Nakonec jsem se ale, na první pohled nenápadnou blondýnkou, seznámila a řekla si, že by nemusela být zase tak špatná…"
Emily:
"Myslím,že po týdnu ta holka zase jednou přišla na výtvarku venku už se stmívalo,bylo něco kolem 7 a já Míša a Daisy jsme šly ven. Fotily jsme se a i když jsem ji znala chvíli připadalo mi, že ji znám dlouho. Ale nechtěla jsem to říct nahlas, protože nerada dávám svoje city najevo. Najednou začalo sněžit, pamatuji si jako by to bylo dnes, tři holky se proplétaly mezi vločkami a báječně se bavily…Byla nám docela zima, ještě jsem si od Daisy vzala icq a šla domů… Večer jsme si psaly, říkala jsem si přece jenom nebude ta holka tak namyšlená, jak jsem si myslela. Ona je jen hrdá, tak jako já. A to máme společné, řekla jsem si a přitom jsem ji znala tak málo…."
EmiLy:
"Seděla jsem na výtvarce a malovala nějaký obrázek už si nemapatuji co to bylo,ale vím že venku sněželo. Byl konec října a já tam seděla sama. Holky si povídaly, ale já, když maluji, tak se ničemu jinému nevěnuji.. Kontrolovala jsem si mobil jestli mi nepřišla zpráva od miláčka a když tam nic nebylo tak jsem se znovu ponořila do malování.. Míša říkala něco o její kamarádce,která má dnes přijít, když ta holka přišla zvedla jsem oči a povytáhla obočí. Ta holka si asi myslí hodně o sobě a bylo to vidět, sedla si k holkám a mě moc pozornosti nevěnovala, ale pak si ke mně přisedla a povídala si s Míšou a tak sem se sní seznámila, nebyla tak špatná jak jsem si myslela.Prostě předsudky, ale to je lidský. Vyklubala se z ní prima holka… a to jsem ještě nevěděla, co bude potom…"
Daisy:
"Bylo chladné říjnové odpoledne, zrovna jsem přijela ze školy. Vzpoměla jsem si na své kamarádky z bývalý třídy a zavolala jedný z nich, Míša se jmenovala. Domluvily jsme se a já tam za deset minut přišla. Všechny jsem s úsměvem pozdravila, teda skoro všechny. Koutkem oka jsem si všimla jedné blondýnky. Podívala jsem se na ní a řekla si, že je hezká, ale nejspíš to bude jedna z těch nafyntěných barbínek. Podívala se na mě a pozvedla obočí, tu holku jsem neznala a proto mě nezajímalo co si o mě myslí. Ostatně, plno lidí si toho o mě myslí a svět se stejnak točí dál. Otočila jsem se zpátky k Míše a holkám z bývalé třídy a zase se s nima skvěle bavila. Nakonec jsem se ale, na první pohled nenápadnou blondýnkou, seznámila a řekla si, že by nemusela být zase tak špatná…"
Emily:
"Myslím,že po týdnu ta holka zase jednou přišla na výtvarku venku už se stmívalo,bylo něco kolem 7 a já Míša a Daisy jsme šly ven. Fotily jsme se a i když jsem ji znala chvíli připadalo mi, že ji znám dlouho. Ale nechtěla jsem to říct nahlas, protože nerada dávám svoje city najevo. Najednou začalo sněžit, pamatuji si jako by to bylo dnes, tři holky se proplétaly mezi vločkami a báječně se bavily…Byla nám docela zima, ještě jsem si od Daisy vzala icq a šla domů… Večer jsme si psaly, říkala jsem si přece jenom nebude ta holka tak namyšlená, jak jsem si myslela. Ona je jen hrdá, tak jako já. A to máme společné, řekla jsem si a přitom jsem ji znala tak málo…."
Daisy:
"Za nedlouho jsem zase přišlana výtvarku. Ale tentokrát jsem pozdravila všechny. Objala jsem se s holkama a pak si k nim sedla a povídala. Najednou začalo sněžit a a já jsem měla chuť rozeběhnout se do toho tmavého večera a nechat sněhové vločky jen tak padat na mou tvář. Podívala jsem se na Míšu a zeptala se, jestli nepůjdem ven se fotit. Přikývla a společně jsme se zeptaly Emily, jestli nepůjde s náma. Přikývla a tři střelený holky vyšly ven do tmavého večera a začaly se fotit, ve víru sněhových vloček. Najednu už bylo pozdě a já si uvědomila, že jsem ještě nebyla doma. Řekla jsem, že už půjdu domů a holky šly se mnou. Doprovodily mě až před dům a já si rychle vzala icq na Emily a šla. Večer jsme si psaly a já jsem zjistila, že ode mě bydlí jen pár set metrů a že se mi s ní píše strašně dobře. Ale neřekla jsem jí to, nejsem totiž jedna z těch lidí, kteří odhalují své city ostatním…"
Emily:
"A pak to začalo… Jednoho dne jsme spolu šly ven, domluvily jsme se a bylo to super, ale nemohla jsem říct:"Daisy ty si prima holka." Já si totiž potrpím na tom, že si člověk mích lichotek cení. Já totiž nechválím jen tak, musím mít důvod a chci aby si toho člověk vážil. Houpaly jsme se na houpáčkách, ty já mimochodem miluji a blbly jsme. Přitom jsme se fotily. Byl to parádní den. Jeden z nejlepších, když si na to tak vzpomenu. S Daisy jsem se více sblížila a začaly jsme spolu být více a více. Slavily jsme naše narozeniny, jsme totiž obě střelkyně… Proto máme k sobě nejspíše tak blízko. A taky jsme jezdily na koncerty. Daisy je svým způsobem mě osobností podobná… ale na to jsme přišli až časem…"
Daisy:
"Pak jsme se domluvily na víkend, že bysme mohly zajít spolu ven. Šly jsme na houpačky a začaly se houpat jako malé děti. Nejdřív jsem si připadala trošku divně, přece jenom mi je patnáct. Ale pak jsem zjistila, že Emily na to má stejný názor, vlastně… jako v mnoha jinejch věcech. Byl to celkem divný pocit, když si někoho připustí k tělu za takovou malou chvilku a v podstatě toho člověka neznáš. Ale něco, něco nepopsatelného, něco v ní mi říkalo, že chybu nedělám. S Emily jsme se začaly vídat čím dál, tím častěji a čím dál, tím víc jsme se sbližovaly a poznávaly. S Emily jsem pak trávila většinu mího času, každý večer na icq, skoro každý víkend spolu a přes týden mi občas chodila naproti ze školy. Znala jsem ji ani ne dva týdny a upřímně jsem ji začala mít ráda…"
Emily:
"Někdy si myslíš že máš někoho ráda a že to bude do smrti, ale pak přijde den, kdy se tvůj sen rozbije na malé kousíčky, tak nebreč, seber je a postav z nich svůj sen. Začni odznova, sice to nepůjde hned, ale časem zjistíš že si udělala pokrok a že svýmu snu si blíž a blíž… Takhle bych asi popsala dobu za kterou se znám s Daisy. To, že se z nás staly velmi dobré přítelkyně, tak za to může čas. Protože časem se vše mění a u nás k nejlepšímu, naštěstí. A já jsem za to ráda, ty prázdniny, které jsme spolu prožily byly fantastické. Během nich jsem si uvědomila spoustu věcí. Například to, že ona je moje spřízněná duše. Ta, které se nebojím nic říct a vím že tu pro mě kdykoli bude… Za druhé, že když se ti něco nepovede musíš jít pořád dál a možná… možná tě časem čeká odměna, ale to uvidíme časem, že? A za třetí vím, že na ní bych zapomenout nemohla. Ani kdybych chtěla, prožily jsme toho hodně… Naše lásky i když bez happy endu, ale co je nejdůležitější? Že přátelství mezi námi vydrželo…"
Daisy:
"Vždycky jsem hledala někoho, kdo by mě uměl rozesmát za každou cenu. Někoho, kdo by ke mně byl upřímnej v každé situaci. Někoho, kdo by mě bral takovou jaká jsem a neodsuzoval mě za to. Někoho, kdo by mě chápal a uměl mi pomoct. Někoho, kdo by tu pro mě byl, kdykoliv by mi bylo těžko… Ale teď už nemusím hledat. Už jsem našla mích devadesát devět procent…"
"Za nedlouho jsem zase přišlana výtvarku. Ale tentokrát jsem pozdravila všechny. Objala jsem se s holkama a pak si k nim sedla a povídala. Najednou začalo sněžit a a já jsem měla chuť rozeběhnout se do toho tmavého večera a nechat sněhové vločky jen tak padat na mou tvář. Podívala jsem se na Míšu a zeptala se, jestli nepůjdem ven se fotit. Přikývla a společně jsme se zeptaly Emily, jestli nepůjde s náma. Přikývla a tři střelený holky vyšly ven do tmavého večera a začaly se fotit, ve víru sněhových vloček. Najednu už bylo pozdě a já si uvědomila, že jsem ještě nebyla doma. Řekla jsem, že už půjdu domů a holky šly se mnou. Doprovodily mě až před dům a já si rychle vzala icq na Emily a šla. Večer jsme si psaly a já jsem zjistila, že ode mě bydlí jen pár set metrů a že se mi s ní píše strašně dobře. Ale neřekla jsem jí to, nejsem totiž jedna z těch lidí, kteří odhalují své city ostatním…"
Emily:
"A pak to začalo… Jednoho dne jsme spolu šly ven, domluvily jsme se a bylo to super, ale nemohla jsem říct:"Daisy ty si prima holka." Já si totiž potrpím na tom, že si člověk mích lichotek cení. Já totiž nechválím jen tak, musím mít důvod a chci aby si toho člověk vážil. Houpaly jsme se na houpáčkách, ty já mimochodem miluji a blbly jsme. Přitom jsme se fotily. Byl to parádní den. Jeden z nejlepších, když si na to tak vzpomenu. S Daisy jsem se více sblížila a začaly jsme spolu být více a více. Slavily jsme naše narozeniny, jsme totiž obě střelkyně… Proto máme k sobě nejspíše tak blízko. A taky jsme jezdily na koncerty. Daisy je svým způsobem mě osobností podobná… ale na to jsme přišli až časem…"
Daisy:
"Pak jsme se domluvily na víkend, že bysme mohly zajít spolu ven. Šly jsme na houpačky a začaly se houpat jako malé děti. Nejdřív jsem si připadala trošku divně, přece jenom mi je patnáct. Ale pak jsem zjistila, že Emily na to má stejný názor, vlastně… jako v mnoha jinejch věcech. Byl to celkem divný pocit, když si někoho připustí k tělu za takovou malou chvilku a v podstatě toho člověka neznáš. Ale něco, něco nepopsatelného, něco v ní mi říkalo, že chybu nedělám. S Emily jsme se začaly vídat čím dál, tím častěji a čím dál, tím víc jsme se sbližovaly a poznávaly. S Emily jsem pak trávila většinu mího času, každý večer na icq, skoro každý víkend spolu a přes týden mi občas chodila naproti ze školy. Znala jsem ji ani ne dva týdny a upřímně jsem ji začala mít ráda…"
Emily:
"Někdy si myslíš že máš někoho ráda a že to bude do smrti, ale pak přijde den, kdy se tvůj sen rozbije na malé kousíčky, tak nebreč, seber je a postav z nich svůj sen. Začni odznova, sice to nepůjde hned, ale časem zjistíš že si udělala pokrok a že svýmu snu si blíž a blíž… Takhle bych asi popsala dobu za kterou se znám s Daisy. To, že se z nás staly velmi dobré přítelkyně, tak za to může čas. Protože časem se vše mění a u nás k nejlepšímu, naštěstí. A já jsem za to ráda, ty prázdniny, které jsme spolu prožily byly fantastické. Během nich jsem si uvědomila spoustu věcí. Například to, že ona je moje spřízněná duše. Ta, které se nebojím nic říct a vím že tu pro mě kdykoli bude… Za druhé, že když se ti něco nepovede musíš jít pořád dál a možná… možná tě časem čeká odměna, ale to uvidíme časem, že? A za třetí vím, že na ní bych zapomenout nemohla. Ani kdybych chtěla, prožily jsme toho hodně… Naše lásky i když bez happy endu, ale co je nejdůležitější? Že přátelství mezi námi vydrželo…"
Daisy:
"Vždycky jsem hledala někoho, kdo by mě uměl rozesmát za každou cenu. Někoho, kdo by ke mně byl upřímnej v každé situaci. Někoho, kdo by mě bral takovou jaká jsem a neodsuzoval mě za to. Někoho, kdo by mě chápal a uměl mi pomoct. Někoho, kdo by tu pro mě byl, kdykoliv by mi bylo těžko… Ale teď už nemusím hledat. Už jsem našla mích devadesát devět procent…"
Daisy:
"Pak jsme se domluvily na víkend, že bysme mohly zajít spolu ven. Šly jsme na houpačky a začaly se houpat jako malé děti. Nejdřív jsem si připadala trošku divně, přece jenom mi je patnáct. Ale pak jsem zjistila, že Emily na to má stejný názor, vlastně… jako v mnoha jinejch věcech. Byl to celkem divný pocit, když si někoho připustí k tělu za takovou malou chvilku a v podstatě toho člověka neznáš. Ale něco, něco nepopsatelného, něco v ní mi říkalo, že chybu nedělám. S Emily jsme se začaly vídat čím dál, tím častěji a čím dál, tím víc jsme se sbližovaly a poznávaly. S Emily jsem pak trávila většinu mího času, každý večer na icq, skoro každý víkend spolu a přes týden mi občas chodila naproti ze školy. Znala jsem ji ani ne dva týdny a upřímně jsem ji začala mít ráda…"
Emily:
"Někdy si myslíš že máš někoho ráda a že to bude do smrti, ale pak přijde den, kdy se tvůj sen rozbije na malé kousíčky, tak nebreč, seber je a postav z nich svůj sen. Začni odznova, sice to nepůjde hned, ale časem zjistíš že si udělala pokrok a že svýmu snu si blíž a blíž… Takhle bych asi popsala dobu za kterou se znám s Daisy. To, že se z nás staly velmi dobré přítelkyně, tak za to může čas. Protože časem se vše mění a u nás k nejlepšímu, naštěstí. A já jsem za to ráda, ty prázdniny, které jsme spolu prožily byly fantastické. Během nich jsem si uvědomila spoustu věcí. Například to, že ona je moje spřízněná duše. Ta, které se nebojím nic říct a vím že tu pro mě kdykoli bude… Za druhé, že když se ti něco nepovede musíš jít pořád dál a možná… možná tě časem čeká odměna, ale to uvidíme časem, že? A za třetí vím, že na ní bych zapomenout nemohla. Ani kdybych chtěla, prožily jsme toho hodně… Naše lásky i když bez happy endu, ale co je nejdůležitější? Že přátelství mezi námi vydrželo…"
Daisy:
"Vždycky jsem hledala někoho, kdo by mě uměl rozesmát za každou cenu. Někoho, kdo by ke mně byl upřímnej v každé situaci. Někoho, kdo by mě bral takovou jaká jsem a neodsuzoval mě za to. Někoho, kdo by mě chápal a uměl mi pomoct. Někoho, kdo by tu pro mě byl, kdykoliv by mi bylo těžko… Ale teď už nemusím hledat. Už jsem našla mích devadesát devět procent…"
"Pak jsme se domluvily na víkend, že bysme mohly zajít spolu ven. Šly jsme na houpačky a začaly se houpat jako malé děti. Nejdřív jsem si připadala trošku divně, přece jenom mi je patnáct. Ale pak jsem zjistila, že Emily na to má stejný názor, vlastně… jako v mnoha jinejch věcech. Byl to celkem divný pocit, když si někoho připustí k tělu za takovou malou chvilku a v podstatě toho člověka neznáš. Ale něco, něco nepopsatelného, něco v ní mi říkalo, že chybu nedělám. S Emily jsme se začaly vídat čím dál, tím častěji a čím dál, tím víc jsme se sbližovaly a poznávaly. S Emily jsem pak trávila většinu mího času, každý večer na icq, skoro každý víkend spolu a přes týden mi občas chodila naproti ze školy. Znala jsem ji ani ne dva týdny a upřímně jsem ji začala mít ráda…"
Emily:
"Někdy si myslíš že máš někoho ráda a že to bude do smrti, ale pak přijde den, kdy se tvůj sen rozbije na malé kousíčky, tak nebreč, seber je a postav z nich svůj sen. Začni odznova, sice to nepůjde hned, ale časem zjistíš že si udělala pokrok a že svýmu snu si blíž a blíž… Takhle bych asi popsala dobu za kterou se znám s Daisy. To, že se z nás staly velmi dobré přítelkyně, tak za to může čas. Protože časem se vše mění a u nás k nejlepšímu, naštěstí. A já jsem za to ráda, ty prázdniny, které jsme spolu prožily byly fantastické. Během nich jsem si uvědomila spoustu věcí. Například to, že ona je moje spřízněná duše. Ta, které se nebojím nic říct a vím že tu pro mě kdykoli bude… Za druhé, že když se ti něco nepovede musíš jít pořád dál a možná… možná tě časem čeká odměna, ale to uvidíme časem, že? A za třetí vím, že na ní bych zapomenout nemohla. Ani kdybych chtěla, prožily jsme toho hodně… Naše lásky i když bez happy endu, ale co je nejdůležitější? Že přátelství mezi námi vydrželo…"
Daisy:
"Vždycky jsem hledala někoho, kdo by mě uměl rozesmát za každou cenu. Někoho, kdo by ke mně byl upřímnej v každé situaci. Někoho, kdo by mě bral takovou jaká jsem a neodsuzoval mě za to. Někoho, kdo by mě chápal a uměl mi pomoct. Někoho, kdo by tu pro mě byl, kdykoliv by mi bylo těžko… Ale teď už nemusím hledat. Už jsem našla mích devadesát devět procent…"
By: Ame.Łyy + ĐanŮš