Prosinec, bylo už pozdě večer, ale ona si řekla, že musí ven. Musí se jít projít, tím čerstvě napadaným sněhem. Musí. Oblékla se, vzala klíčky od bytu a šla ven. Procházela se krásně osvětleným městem. Nikde nikdo nebyl, byla tu jen ona. Prošla skoro celý město, když v tom ji zazvonil mobil. Koukla se na hodinky, skoro šest hodin ráno. Máma, co jí má říct? Zvedla to "Janis? Kde jsi?!" "Mami, jsem se šla....." Nemohla ze sebe nic dostat. Viděla jen dva reflektory, blížící se k ní velkou rychlostí. Slyšela jen tlukot svého srdce a vnitřní hlas co křičí:"Né, já nechci umřít!", ale najednou ten vnitřní hlas přehlušilo skřípění brzd. A pak už nic neslyšela...................