ßßßPamatuješ? Pamatuješ jak jsme se poznali? Já ano, pamatuju si to do detailů.Bylo to na moje narozeniny, přesně 21. 11. Slavila jsem je ve Venuši s kamarádkami, asi půl hodiny po nás tam přišla parta kluků. Všechny jsme si je prohlížely. Najednou jsem se pohledem setkala s jedním z nich. Měl tajuplně hnědé oči, od kterých nebylo lehké se odtrhnout. Sedli si naproti nám a já jsem nemohla přestat myslet na ty čokoládové oči.Týden na to jsem je zase viděla, ano, ty čokoládové oči, ale tentokrát už nebyly v partě kluků. Sebrala jsem odvahu a zeptala se tě:"Ehm… ahoj… jak se jmenuješ?" přesně takhle jsem se zeptala. Byla jsem v rozpacích, ale tys s úsměvem, úsměvem, který jsem později tolik milovala, řekl:"Petr a ty?" taky jsem se usmála a odpověděla:"Nina" Tak začal krásný příběh Petra a Niny, který neměl skončit, nikdy.Ale on skončil, ostatně jako všechno. Ale proč my? Vždyť jsme si byli souzeni, byli jsme tu jeden pro druhého, v každé chvíli. Milovala jsem tě a ty mě, tak tedy proč? Proč tě muselo srazit to blbý auto? Proč tím muselo skončit všechno hezké co jsme spolu prožili a všechno co jsme plánovali? Proč nebyl řidič odsouzen? Proč tu ležíš a při životě tě drží jenom přístroje? A proč já tu sedím a nemůžu ti nijak pomoci? Proč mi nikdo neumí odpovědět?Druhý den se v novinách píše: Nepozorný řidič srazil mladou dívku a z místa činu odjel. Dívka na místě zemřela. Přivolaná záchranná služba už jí nedokázala pomoci…ßßß