close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Prosinec 2007

!SmrT!

30. prosince 2007 v 21:49 | DanUŠtááá |  >DanUŠtááá's LiVe<
Já jsem to zkusit chtěla,jen žiletkou jsem přes ruku přejela.
Pomalu mi ze žil krev tekla,ale já se nelekla.
Přejela jsem znovu a úlevu jsem cítila.
Pak na všechny jsem si tiše vzpomínala a strach jsem pocítila.
Když jsem si na tebe vzpomněla,tak žiletku jsem z ruky pustila.
Pak na krev jsem se dívala a oči pomalu zavřela.
Už jsem jen sanitku slyšela a nenápadně jsem se usmála.
Cítila jsem chlad a do nebe jela jsem snad.
Pak ráno jsem se zbudila a v nemocnici ležela.
Tak málem smrt jsem prožila a vždy jsem si na to vzpomněla,
když v úzkých chvílích jsem bývala.

)))SLáwa naD pŘátELstVíM(((

30. prosince 2007 v 21:02 | DanUŠtááá |  "RádObY PříBěHY"
Bylo mi patnáct, když to všechno začalo. Ráda jsem zpívala, tancovala a dalo by se říct, že hudba byla kousek ze mně...
Přihlásila jsem se do pěvěcké soutěže, na kterou zrovna probíhal konkurz. Nejdřív jsem se bála, ještě dnes cítím tu trému, ale byla tam se mnou moje nejlepší kamarádka Petra a říkala mi:"Andy, ty to určitě dokážeš. Postoupíš a vyhraješ, já to vim." To mi dodalo odvahu a já se uklidnila. Vešla jsem dovnitř. Ach jo, vždyť se celá třesu, takhle zpívat nemůžu. Chystala jsem se odejít, když mi jeden z porotců, docela milý pán, řekl:"Copak slečno, snad se nás nebojíte?" "Ehm, to ne..." vrátila jsem se. Nebýt toho porotce nebyla bych teď tam, kde jsem a hlavně jáká teď jsem. Hned jak jsem vyšla ven ptala se mě Petra:"Tak co???" a měla zas ten svůj tázavej kukuč. Štěstím jsem ji objala a dala pusu, pak ze sebe vyhrkla:"Postupuju! Péťo postupuju. Chapeš to? Já postupuju." objala mě a řekla:"Vidíš? Já ti to říkala. Kdy je další kolo?" A pak už to šlo samo. Postupovala jsem z jednoho kola do druhého a Péťa byla jedinej člověk, kterej to se mnou všechno prožíval. konečně přišlo to očekávané kolo, kdy budu zpívat obecenstvu. Hrozně jsem se těšila, ale přitom se bála. Už zase, jako tenkrát. Vešla jsem na pódium a začaly hrát první tóny mojí připravené skladby. Začala jsem zpívat. Nemyslela jsem na nic, jen na zpěv a na to jak jsem šťastná. Najednou byl konec a ten bouřlivý potlesk. Uklonila jsem se a byla štěstím bez sebe. Lidem se můj zpěv líbil. V zákulisí mi všichni blahopřáli. Druhý den mi Péťa přinesla ranní noviny a řekla:"Koukej co mám!" Nemohla jsem uvěřit vlastním očím, na titulní stránce byla moje fotka a k tomu komentář:"Objev 21. století?" Další kola to už bylo dobrý, žádná extrémní tréma. Prostě jsem přišla, zazpívala, odpověděla na pár otázek a odešla. Samozdřejmě, že mezi tím to byly hodiny práce. Hodiny zkoušení, které ale nakonec stály za to. Poslední kolo-finále posledních dvou, zase jsem měla tu hroznou trému. Koukala jsem na sebevědomého Michala, jak krásně zpívá. Nejradši bych to vzdala, ale najednou slyším:"Ty to vyhraješ! Nevzdávej se a bojuj!" Petruška tu při mně byla v každé chvíli. Znaly jsme se už od plenek a ona mě vždycky podržela. Už jsem byla na řadě, Péťa mi ještě popřála štěstí a šla si sednout do hlediště. Vzpomněla jsem si na rodiče, rodiče, kteří mi nikdy nedůvěřovali. Rodiče, kteří můj zpěv odsuzovali a teď? Teď jsem ve finále jedný pěvěcký soutěže. Ještě tři hodiny a budeme znát výsledky, já nebo Michal? O tom rozhodnou lidi. Najednou mě z toho mého přemíšlení vytrhla Péťa. "Jestli vyhraješ tak to půjdem pořádně zapít a jestli nevyhraješ tak.... taky", usmála jsem se. Konečně jsme se měli dozvědět výsledky, měla jsem sucho v krku a v hlavě úplně prázdno. Najednou se řeklo jméno výherce. Celý sál bouřlivě tleskal, pískal a křičel. Hudba začala hrát a ohňostroj zářil všude kolem mě. Chvilku mi to trvalo, než jsem si uvědomila, že jsem vyhrála já. Andy, obyčejná holka, pro kterou znamenala hudba kus jejího života. Potom už bylo všechno super. Dostávala jsem nabíbky od různých společností, chodila jsem na večírky a zpívala na konzertech. Všechno to bylo tak super, že jsem začínala zapomínat i na osobu, kterou jsem měla nesmírně ráda. Na osobu, co mě držela v každý chvíli nad vodou. Na Péťu. Tenkrát jsem i to neuvědomovala, to až teď, teď když je pozdě. No nic, zpátky k tomu co bylo. Chodila jsem na večírky, natáčela CDčka a dávala rozhovory různým novinářům. Hrozně se mi líbilo, třeba když když jsem šla do školy a ze školy, vždycky po mně někdo chtěl podpis nebo se se mnou vyfotit. Kamarádi mi říkali:"Ať ti ta sláva nestoupne do hlavy" neposlouchala jsem je. Chyba, ale chybami se člověk učí. Později se ukázalo, že mi sláva opravdu stoupla do hlavy. Se starými dobrými přáteli jsem se přestala přátelit. Odsuzovala jsem je za to, že nemaj značkový věci. Odsuzovala jsem je za to, že nechodili na soukromý večírky celebrit. Odsuzovala jsem je za to jací jsou. I Péťa se mi vzdalovala. Péťa, osoba mně nejbližší, skoro jak moje sestra. Uvědomovala jsem si to moc pomalu. Nakonec jsem zůstala sama na jednom břehu a kamarádi na druhým, bohužel i s Péťou.
Teď měsíc po tom si uvědomuju, že si za to můžu sama. Sama jsem dala přednost slávě nad pravým přátelstvím. Stala se ze mě povrchní barbínka, která má v hlavě jen slávu a módu. Ale copak jsem to takhle chtěla? Asi jo, kdyby ne, bojovala bych o přátele. Bojovala bych o Péťu, bojovala bych o přátelství mezi mnou a ní. Pravý přátelství. Bojovala bych o to, abych zůstala jako dřív..............

=PosPíChALa=

30. prosince 2007 v 19:12 | DanUŠtááá |  "RádObY PříBěHY"
Sedí a kouká přes sklo na svět. Na ten hemžící se svět. Na ulici, kde všichni někam chvátají. Ale kam? Domů? Na co? Vždyť doma se stejně unudí. Proč nejdou a neudělají něco, co je baví? Opravdu baví? Proč tolik chvátají a hlavně kam?
Ona taky pospíchala. Pospíchala, ale teď už si nevzpomene kam. Pospíchala tak moc, že se nerozhlédla a vyšla na vozovku. Na vozovku, kde projíždělo auto. Auto, které už nedokázalo zabrzdit. Auto, které ji srazilo k zemi. Auto, kvúůli kterému tu teď sedí a nepospíchá dál. Proč jen tolik pospíchala? Proč? Proč jen se nezastavila a nevšímala si světa, života kolem? Měla to za potřebí? Ne neměla... Kdyby tenkrát nepospíchala a na chvilku se zastavila, nemusela by teď sedět a koukat na svět přes sklo z pokoje. Mohla by tancovat, sportovat, mohla by dělat co by ji bavilo a ne tu sedět a vědět, že nemůže. Nemůže protože pospíchala...
A teď tu sedí na vozíku s diagnózou - dolní polovina těla ochrnutá...................

/UpříMNoSt???/

27. prosince 2007 v 22:15 | DanUŠtááá |  >DanUŠtááá's LiVe<
Já tu holku už dlouhou dobu nechápu... a popravdě už aň chápat nechci...!
.............................................................................................
Wšude mluvila o upřímnosti, že si jí nejfíc cení. Že je pro ni nejfíc důležitá, ale kde má tu její slavnou upřímnost teď??? Amálku wůbec nezná a hnedka ji pomlouvá? Srry, ale tohle je něco, na co (jak by ona řekla) lidskej mozek nestačí. Ona řekne, že je jí líto, že se s váma (teďkon nemyslim sebe) pohádá a když jí to řeknete vy, tak vám řekne, že je jí to jedno???

///RikEjtE Mi aK cHcEtE...///

26. prosince 2007 v 20:27 | DanUŠtááá |  %WhO iS DanUŠtááá???%
DanUŠtááá??? O_o
..................................................................................................
DanUŠtááá, Danny, Dana, Danča, Danuška, Danie, DanusChka, DanusQa... Říkejte mi jak chcete...

!6 LiDiceK!

25. prosince 2007 v 21:19 | DanUŠtááá |  >DanUŠtááá's LiVe<
Hey, je to mizerny...
Delala sem si takej seznam lidiček, bez kterých by to už nebylo ono...
Mišulka, Amálka, Danuška, Laduška, Janie a KatChess... (na pořadí nezáleží)
Za tyhlensty lidičky jsem strááášně ráda a jim patří mue velké DÍKY...!

<<vZPoMíNaLa>>

24. prosince 2007 v 18:36 | DanUŠtááá |  "RádObY PříBěHY"
Už to byly dva roky, co byli spolu. Dva roky, za který poznali štěstí i smutek, slzy i smích, ale hlavně jeden druhého.......
Přemýšlela o tom a vzpomínala na to, jak to začalo........
Andy, Penny a Jarys měly sraz s nějakejma klukama. Nejdřív nevěděla s kým, ale ony ji řekly:"Pojď s náma, bude prdel" Pak zjistila, že mají sraz s nejhezčíma klukama z města. On se zamiloval, ale to ona nevěděla. Později měli jít všichni společně ven a on jen doufal, že půjde i ona. Ano šla. Chodili ven častěji a častěji. Pak přišlo první obětí, první pusa a ona zjistila, že se zamilovala. Všichni kolem to věděli, jenom ti dva byli slepí a mysleli si, že o něj ten druhý nemá zájem. Ale pak se naskytla příležitost a oba ji pevně chytili. Začala velká láska. Láska.... "Nad čím přemejšlíš lásko?" "Nad ničím" odpověděla a políbila ho....

---PrOsiNeC---

24. prosince 2007 v 18:10 | DanUŠtááá |  "RádObY PříBěHY"
Prosinec, bylo už pozdě večer, ale ona si řekla, že musí ven. Musí se jít projít, tím čerstvě napadaným sněhem. Musí. Oblékla se, vzala klíčky od bytu a šla ven. Procházela se krásně osvětleným městem. Nikde nikdo nebyl, byla tu jen ona. Prošla skoro celý město, když v tom ji zazvonil mobil. Koukla se na hodinky, skoro šest hodin ráno. Máma, co jí má říct? Zvedla to "Janis? Kde jsi?!" "Mami, jsem se šla....." Nemohla ze sebe nic dostat. Viděla jen dva reflektory, blížící se k ní velkou rychlostí. Slyšela jen tlukot svého srdce a vnitřní hlas co křičí:"Né, já nechci umřít!", ale najednou ten vnitřní hlas přehlušilo skřípění brzd. A pak už nic neslyšela...................

°°WšECkO sE měNí°°

23. prosince 2007 v 22:40 | DanUŠtááá |  >DanUŠtááá's LiVe<
Já, Odeta a Natálie.... už nikdy to nebude jako dříw, už nikdy to nebude my tři... už nikdy... Já sem šla svou cestou a ony dvě svou... Nic jim nezazlíwam... Nic nevyčítam...
Každá máme jiný názor... i když ony dvě stejný... a já jim jejich brát nebudu a nebudu je přesvědčovat, že můj názor je správnej... Protože možná není, co já wim, nic...
Neočkuju lidi kolem proti nim, možná se jim to tak zdá, já newim... Říkam jen co je pravda a jakej na to mám názor já... A jakej názor si udělaj ostatní to už je na nich...
Možná sem plánská pipinka, možná trapčim po Planý, možná patřim do slepičího spolku, možná sem (jak by řekla Odeta) amálkovská, možná sem je zklamala, ale copak sem říkala ať ode mně něco očekávaj??? Ne!
Udělala sem chyby, ale ty sem uznala a omluvila sem se za ně... Řekla sem hodně hnusných wěcí, ale neříkejte mi (O+T), že vy ne...
Možná sem se změnila, ale lidi se mění, tak ako wšecko...

%KAmíÍíCi%

7. prosince 2007 v 22:28 | DanUŠtááá |  >DanUŠtááá's LiVe<
Táákže... Mojí kamíci...
Mišulka- to je hvězda svítící mi na cestu
Laduška- mue zpovědnice
Ondrášek- moc milej a taj silnej :D
Míša- sympatickej kluk
Amálka- kočka mue :)
Danuška- sestricka, geny se poznaj
Tomášek- uplně v poho kluk
Janie- dwojče, nemusim komentovat
KatChess- já wim, ona wí, my wíme
Hey všeci tyhlensty lidičky mám moooc ráda.... (na pořadí nezáleží)

**OpOžděnější REflexy**

6. prosince 2007 v 9:12 | DanUŠtááá |  >DanUŠtááá's LiVe<
Yooo, to su celá já xD Opožděnější reflexy xD
......................................................................................................................
Předevčírem sem se probudila (to byla ta stávka učitelů) a zjistila, žhe mám za týden narozky xD Sem věděla ako žhe je mám v prosinci, ale nevěděla su žhe už tááák brzo xD Njn, to sou ty geny... xD

**NeWinkY**

2. prosince 2007 v 22:41 | DanUŠtááá |  >DanUŠtááá's LiVe<
**NeWinkY** ako **NoWinkY** xD
................................................................................................................
Takže za prví... Zjistila sem, že su hroooznej zavislák na music.. No ale mám malej (velkej) problémo... Můj příjem hudby (mobajl) je jaksi nefunkční... No nic... Budu ho muset dát (už po čtvrtý) do opravny...
................................................................................................................
Za druhé, to souvisí s prvním xD Jsem závislák na AFI <3<3<3 Upe nejfíííc skupina... "Ho hou hou" Ale příjem hudby nefukčí, takže AFI odpočívaj :( Děsivý...
.................................................................................................................
Mám strašlivě ráda svoe kamíky.. OdetQue a Tantálku... samozdřejmě i jiný, ale tyhle as nejfíc ze fšech...
..................................................................................................................
Taky sem závislák na lolipop xD Prej sem s tim úchylná xD Ale sem to já, ne? xD
...................................................................................................................
No pak mám propíchnutý ouško xD Mazec xD Ale bolí to jak sviň... Neva, pro krásu se musí trpět (i když v mém případě malinko) xD
....................................................................................................................
No pak mám new botičky, cholky říkaly ať už si konečně nějaký kúpim, tak už je mám kúpený... xD
.....................................................................................................................
No další novinka... ehm "popřemejšlim"... xD No tak sem as zaláskovaná... Právě u mně probíhá procedura "odláskovávání" xD No nějak se nedaří...
......................................................................................................................
No pak mám upe husťácký papuče do school... xD Upe nejfív xD "Za všechno můžou chlupatý koule" xD No a já mám hnedka dvě xD Černý s tykadly xD Pifíka a Fifíka xD No musim říct, že mi na ně máslo (brácha) přispěl...
.......................................................................................................................
No to bude as všectko xD

ßPaMAtuJeš???ß

1. prosince 2007 v 17:44 | DanUŠtááá |  "RádObY PříBěHY"
ßßßPamatuješ? Pamatuješ jak jsme se poznali? Já ano, pamatuju si to do detailů.Bylo to na moje narozeniny, přesně 21. 11. Slavila jsem je ve Venuši s kamarádkami, asi půl hodiny po nás tam přišla parta kluků. Všechny jsme si je prohlížely. Najednou jsem se pohledem setkala s jedním z nich. Měl tajuplně hnědé oči, od kterých nebylo lehké se odtrhnout. Sedli si naproti nám a já jsem nemohla přestat myslet na ty čokoládové oči.Týden na to jsem je zase viděla, ano, ty čokoládové oči, ale tentokrát už nebyly v partě kluků. Sebrala jsem odvahu a zeptala se tě:"Ehm… ahoj… jak se jmenuješ?" přesně takhle jsem se zeptala. Byla jsem v rozpacích, ale tys s úsměvem, úsměvem, který jsem později tolik milovala, řekl:"Petr a ty?" taky jsem se usmála a odpověděla:"Nina" Tak začal krásný příběh Petra a Niny, který neměl skončit, nikdy.Ale on skončil, ostatně jako všechno. Ale proč my? Vždyť jsme si byli souzeni, byli jsme tu jeden pro druhého, v každé chvíli. Milovala jsem tě a ty mě, tak tedy proč? Proč tě muselo srazit to blbý auto? Proč tím muselo skončit všechno hezké co jsme spolu prožili a všechno co jsme plánovali? Proč nebyl řidič odsouzen? Proč tu ležíš a při životě tě drží jenom přístroje? A proč já tu sedím a nemůžu ti nijak pomoci? Proč mi nikdo neumí odpovědět?Druhý den se v novinách píše: Nepozorný řidič srazil mladou dívku a z místa činu odjel. Dívka na místě zemřela. Přivolaná záchranná služba už jí nedokázala pomoci…ßßß

--KohO? AnDěLA.--

1. prosince 2007 v 16:52 | DanUŠtááá |  >DanUŠtááá's LiVe<
Táááákže... nejdříve jsem přemýšlela... ehm... "přemýšlela" kam tohlensto mue dílko dát... jestli do >DanUŠtááá's LiVe< bo do "RádObY PříBěHY" nakonec jsem se rozhodla... Sami vidíte kam jsem to nakonec dala...
***Myslela si, že jí to potkat nemůže. Myslela si, že když to přijde, ona se ubrání. Ale jak? Tak to nevěděla.Byla to kamarádka, opravdová kamarádka. Každý ji měl rád, každému dokázala pomoci a s každým si rozuměla. Kluci pro ni byli jen kamarádi, ale ona nebyla nešťastná. Vyhovovalo jí to tak, bez těch starostí o kterých mluvili její kamarádi se obešla. Vyhovovalo… teda až do jednoho dne.Do dne kdy ho uviděla. Koho? Anděla. Nádherně čokoládové oči, tvář prince z pohádky a odzbrojující úsměv. Spadla do toho. Do čeho? Do toho, čemu ostatní kolem říkali:"Láska"…***